Druhý raport o mém druhém Lancz-Con J

Ačkoliv jsem byla na posledním srazu před 8 lety, musím říct, ?e jsem byla nervózní absolutně stejně. Co se změnilo? Tak například způsob cestování J Vlastním autem a k tomu s psím doprovodem. O to víc si musím vzpomenout jak jsme tenkrát s holkami cestovaly vlakem a autobusem, abychom se dostaly do Slavonic. J Byl to tenkrát zajímavý zá?itek.

Av?ak i nyní to pro mě zá?itek byl, jela jsem sice s psím doprovodem, ale do Ji?ních Čech jsem se sama vydala poprvé a radit kam odbočit mi Bud opravdu nemohl. Za to jsem byla cestou několikrát oblíznutá. Bud přeskakoval zezadu dopředu a asi nějak vytu?il, ?e tentokrát nejedeme nikam, kde to zná, např. na Mělník, ani k na?im do Bezna, ale na del?í cestu a tak během jízdy mírně kňučel, chvíli spal, chvíli sledoval auta i kudy jedeme, prostě pořád poskakoval a vrtěl radostí ocáskem. Zkrátka rozený a zvědavý cestovatel. Vyrá?eli jsme z Ml. Boleslavi v sobotu velmi časně ráno ? asi kolem ?esté a ani provoz nebyl moc velký, tak?e se jelo velmi pěkně. Ačkoliv jsem měla od přítele nastavenou trasu na navigaci, přece jenom mě ta mrcha zradila před Jindřichovým Hradcem a pak u? jsem jela podle svého a také podle názvu obcí, které jsem viděla na mapě, kdy? jsem Zvůli hledala na internetu. Záchytný bod byl pro mě Kun?ak, kterým jsem pak projela a ?patně odbočila na Telč, ale no co, tak jsem se otočila a jela zpátky a odbočila u? správně. Kdy? jsem vítězně objevila ceduli Zvůle, tak jsem div radostí neposkakovala jako Baďour vedle. No jo, ale i tak jsem stejně bloudila, proto?e jsem se objevila na opačné straně kempu, kde se sraz uskutečnil před 2 lety. Zřejmě si ten sraz asi lidi je?tě teď pamatují, proto?e mě nějaký pán asi správce autokempu, kterého jsem se ptala na cestu, přesvědčoval, ?e ?joooo, to bude určitě tady..říkáte spisovatelka?? To bude stoprocentně tady.?

No, moc jsem mu to nevěřila, kdy? jsem se objevila u chatek a nikde nikdo známý, volala jsem Nikol, ale bohu?el signál zde skoro nebyl. Tak to zkou?ím je?tě projet na druhou stranu, a hle, u? jsem viděla ty známé tváře z netu, které seděly na terase chatky.

Vystoupila jsem z auta a vypustila to mé nebohé ?naspídované? zvíře, konečně ven. Bud vyběhl a okam?itě dvěma skoky zdolal schody chatky a v?echny holky div neporazil. Celý víkend byl neskutečně hyperaktivní a jeho elán bych chtěla mít taky.

Okolo desáté jsme vyrazili v 5 autech do Slavonic, kde jsme skončili v restauraci Apettito a proto?e bylo venku příjemně, seděly jsme na terase. Nejsem si zcela jistá, zda některé z nás neskončily i uvnitř. Velmi ochotný a vtipný čí?ník nás bleskově obslou?il a během několika minut se na stolech objevila kafe, čaj..apod. Během posezení a lanczovského ?těbetání největ?í úsměv na tváři vykouzlil Jarčulce, kdy? objevila, ?e mají v nabídce restaurace bramborový salát. Jen politovala, ?e si do toho nemů?e nakrájet salám :D. Ov?em největ?í překvapení dne bylo, kdy? si k tomu mohla dát i sma?ený květák.. Jakmile jí bylo jídlo milým čí?níkem donesené, celý její obličej rozpůlil nejradostněj?í úsměv. Bud mezitím dostal od čí?níka vodu, kterou skoro celou vychlemtal a neustále probíhal pod stolem a za ?idle, jak mu vodítko dovolilo. Po mírném občerstvení osazenstva se jedna skupinka vydala na vě? a druhá prozkoumat podzemí Slavonic. Zatímco skupina na vě?i měla úspěch, skupinka do podzemí měla smůlu. Měli prostě zavřeno z důvodu toho, ?e nebyla sezona a telefonní číslo nebylo dostupné.

Po nějaké době jsme se v?echny přesunuly na oběd do Českého Rudolce, kde mají krásnou napodobeninu zámku Hluboká. Oběd byl na několik etap, proto?e nečekali takový dívčí zájezd a v?ichni se ptali, kde se bere tolik ?enských najednou. Jsou zřejmě zvyklí na jiné osazenstvo. Po obědě jsme vyrazily zpátky do kempu a s Jí?ou jsme zalezly do chatky a odpočívali a povídali si. Jé, jak tohle mi chybělo. Pak jsme začaly připravovat stoly, ?idle..Holky, které pekly, nanosily své dobroty na stoly, a klobouk dolu. Výborné, ačkoliv jsem toho moc nestihla ochutnat, jsou holky moc ?ikovné. Pří?tě se snad také pokusím něco dovést. Okolo páté přijela Lenka s man?elem a dovezli jednohubky. Kolem páté jsme u? seděly v kruhu a čekali a? začne Lenka s besedou, kterou jsme si prosadili. Je pravdou, ?e ačkoliv to člověk sly?el po druhé v ?ivotě ? ostatní u? po několikáté ? stejně to znělo jako poprvé a člověku se vybaví zase ten pocit ? ?e je to paráda sly?et jak to vlastně v?echno začalo. Navíc Lenka umí hezky vyprávět. Dala nám kolovat svou prvotinu o Evě a Davidovi a musím se přiznat, ?e si nevybavuji, ?e bych ji dr?ela při prvním srazuJ. Zkrátka osm let je osm let J.

Po besedě následovala soutě? jak moc známe jména a příjmení hrdinek, hrdinů, psů a koček... Panebo?e, zjistila jsem, jak málo vím a jak je to dlouho, co jsem četla i ostatní kní?ky?klobouk dolů před holkami, které napsaly hromady jmen. Měla jsem toho opravdu zoufale málo a zahanbena sama sebou jsem to vzdala a ani se pod tu mou hrůzu nepodepsala (ano jsem jedna z těch, které se nepodepsaly), co? je sice ?koda, ale neměla jsem v úmyslu ani opisovat od holek, které nahlas radily:D. Co kdyby něco bylo ?patně ? připomnělo mi to chvíle ve ?kole ? v?em bych poradila, ale sama si radu nevzala.

            Nejvíc mě rozesmálo, jak Mirka radila s Carevnou. To bylo krásné, jak to měly v?echny holky se stejnou chybou :D. Ale to k tomu prostě patří. Po soutě?i jsme se ?li společně vyfotit. Musím tedy říct, ?e ka?dá fotka byla jiná, proto?e Bud byl ka?dou chvíli jinde a se mnou se fotit vá?ně nechtěl. Po společném focení jsme na stejné místo nanosily je?tě v?echny nasbírané granule, konzervy a různé dobrůtky pro pejsky a kočičky. Bud dostal té? jednu dobrůtku od holek (chlapče ty se má? jako prase v ?itě, ani o tom neví? ? pomyslela jsem si v duchu) a po vyfocení té velké hromady jsme to Lence nanosily do auta. Poté jsme se přesunuli v?ichni k ohýnku, proto?e se začalo ji? stmívat a navíc teplo vypadalo jinak. Lenka zde vyhlásila výherce soutě?e ? stala se jí Luciferie J, která chvíli předtím prohlásila, ?e vyhrát určitě nemů?e.

            Pak u? následovalo jen samé ?těbetání, zobání, a opékání buřtíků. Bud pořád někde poletoval, a stačilo jen na něj písknout, abych věděla, ?e je v pohodě a hlavně poblí?. Lítal v?ude po kempu a nejvíc se mu líbil takový bílý pejsek?mám dojem, ?e majitelé byli pak rádi, kdy? jsme odjí?děli..pejsek byl málem celý zelený od toho jak si spolu pořád hráli s Baďourem v trávě.  Dokonce mu Bud sebral i míček, který jsem jim druhý den raději vrátila. Ov?em netu?ila jsem, ?e Bud je opravdový ?ivel, kdy? se nakvartýroval i těm lidem do chatky. Málem mi ho adoptovali. J A nejen oni, určitě by ho přijala do psí rodinky i Jarčule

            U ohýnku jsem si mezitím popovídala s Libu?kou, kterou jsem viděla konečně poprvé na?ivo. Je stra?ně moc milá a jsem ráda, ?e jsem ji poznala, ačkoliv jsme na sebe neměly moc času. Lenka s man?elem odjeli asi kolem deváté tu?ím, ale jak hodina pokročila, holky postupně odpadávaly taky a já odcházela okolo půl jedné. Jednak kvůli zimě a navíc se mi chtělo stra?ně spát a to jsem si ani nedala nic k alkoholu, po tom bych to měla jako prá?ek na spaní. Bud se mnou ?el taky a zřejmě byl rád, proto?e byl u? z toho lítání sem tam docela utahaný a hlavně byl studený jak led. Vlezli jsme do postele a chrněli..o pohybu v chatce ostatních jsem u? ani nevěděla.

                       Druhý den ráno se vstávalo okolo osmé, rozcvička nebyla, ale asi by nejspí? na probrání prospěla. Lenka s man?elem a hafany přijela okolo deváté a v?em nám dala něco na památku. Bud se mezitím seznamoval s Ferdou, Fidem a Neru?kou, ale moc dlouho si jich neu?il, proto?e u? se balilo, uklízelo a kasírovalo a loučilo. Lenka s man?elem se s námi taky rozloučili a kdy? odjeli, rozloučily jsme se i my ostatní mezi sebou. Bud celý uřícený skočil ke mně do auta a vyrazili jsme zpátky domů do Boleslavi. Holky v?ak je?tě mířili do Telče na oběd.  Cesta trvala oproti přede?lé asi dvě a půl hodinky, Bud cestou usnul jako dudek a celou neděli téměř prochrněl. Ani k večeru si nepři?el hrát. A to u? je co říct :D. Holky bylo to s Vámi moc fajn, a počítám se ji? teď jako účastnice dal?ího srazu, pokud se něco nestane J. Tě?ím se a Lence s man?elem moc děkuji za báječný víkend. Tak zase za dva roky a ne za osm :D.

 Lucias-Carlos